Get the best of the discourse
Newspapers are many and overwhelming. We bring you the one opinion a day, from all over Europe, that you need to read — without language barriers and pay-walls.
Directly reach the whole, huge audience of Europe
A game-changing opportunity for an accessible, borderless European conversation. Articles are curated from submissions and invitees.
Read the best arguments from both sides of the isle
Perspective is partnering with pro-democratic organizations from all around Europe to ensure representation.
Proofread by humans
Articles are translated using advanced language models before being proofread by native speakers across Europe, making sure you’re reading exactly what the writer intended.
perspective
This is an example article.
Written in Hungarian — shown in your language!
Shared Debt – Shared Future?
Dette commune – avenir commun ?
Gemeinsame Schulden – gemeinsame Zukunft?
Debito comune - futuro comune?
Fælles gæld – fælles fremtid?
Yhteinen velka – yhteinen tulevaisuus?
¿Deuda compartida - futuro compartido?
Wspólny dług – wspólna przyszłość?
Datorii comune – un viitor comun?
Gemeenschappelijke schuld – gemeenschappelijke toekomst?
Κοινό χρέος – κοινό μέλλον;
Společný dluh – společná budoucnost?
Dívida conjunta – futuro conjunto?
Shared Debt – Shared Future?
Gemensam skuld – Gemensam framtid?
Общ дълг – общо бъдеще?
Spoločný dlh – spoločná budúcnosť?
Bendra skola – bendra ateitis?
Skupni dolg – skupna prihodnost?
Kopīgs parāds – kopīga nākotne?
Ühised võlad – ühine tulevik?
Felles gjeld – felles fremtid?
When I first heard the idea of "European shared debt," I was skeptical. In Hungary, many people—including myself—are accustomed to viewing national debt as a danger that must be reduced at all costs. Why should we take on the responsibility for the debts of other countries?
But today we live in a different world. War, energy crises, inflation, and the green transition are challenges that no single country can effectively tackle on its own. The European Union can only be strong if we act together—and for that, we need joint financing.
Shared debt is not just about numbers. It’s a political decision that says: we stand together. If the EU jointly issues bonds, it will be stronger at the negotiating table—whether it's about energy procurement, defense, or industrial policy. And perhaps even more importantly, everyone can benefit from shared investments—from Hungarian small businesses to Spanish youth.
Of course, it's understandable that some countries—especially net contributors—are concerned. What guarantees that the money will be used wisely? Who decides on the investments? These are legitimate questions. That's precisely why we need transparency and democratic control—because shared debt can only be politically sustainable if citizens everywhere feel its benefits.
For us Hungarians, this is an opportunity. Not just economically, but politically as well. If we participate in joint decision-making, then aid doesn't come from outside; we ourselves shape Europe's future. This means cooperation, not subordination.
Shared debt? It might not be the perfect solution. But in today's world, where challenges cross borders, it might just be our best tool to not only survive but grow stronger together.
Lorsque j'ai entendu parler pour la première fois de l'idée de "dette commune européenne", je l'ai accueillie avec scepticisme. En Hongrie, beaucoup d'entre nous - moi y compris - ont l'habitude de considérer la dette publique comme un danger qu'il faut réduire à tout prix. Pourquoi devrions-nous assumer la responsabilité des dettes d'autres pays ?
Mais aujourd'hui, nous vivons dans un monde différent. La guerre, la crise énergétique, l'inflation et la transition écologique sont des défis auxquels aucun pays ne peut répondre efficacement seul. L'Union européenne ne peut être forte que si nous agissons ensemble — et cela nécessite un financement commun.
La dette commune ne concerne pas seulement des chiffres. C'est une décision politique par laquelle nous affirmons : nous sommes solidaires. Si l'UE émet ensemble des obligations, elle sera plus forte à la table des négociations — qu'il s'agisse d'approvisionnement énergétique, de défense ou de politique industrielle. Et ce qui est peut-être encore plus important : tout le monde peut bénéficier des investissements communs - des petites entreprises hongroises aux jeunes espagnols.
Il est évidemment compréhensible que certains pays — notamment les contributeurs nets — s'inquiètent. Qu'est-ce qui garantit que l'argent sera bien utilisé ? Qui décide des investissements ? Ce sont des questions légitimes. C'est précisément pour cela que nous avons besoin de transparence et de contrôle démocratique – car la dette commune ne peut être politiquement durable que si les citoyens en ressentent les avantages partout.
Pour nous, Hongrois, c'est une opportunité. Non seulement économique, mais aussi politique. Si nous participons aux décisions communes, l’aide ne vient pas de l’extérieur, mais nous façonnons nous-mêmes l'avenir de l'Europe. Cela ne signifie pas subordination, mais collaboration.
Dette commune ? Peut-être n'est-ce pas une solution parfaite. Mais dans le monde d'aujourd'hui, où les défis transcendent les frontières, c'est peut-être notre meilleur outil pour non seulement survivre, mais aussi pour nous renforcer ensemble.
Als ich zum ersten Mal von der Idee einer "europäischen Gemeinschaftsschuld" hörte, war ich skeptisch. In Ungarn sind viele von uns – mich eingeschlossen – daran gewöhnt, dass die Staatsverschuldung eine Gefahr ist, die um jeden Preis reduziert werden muss. Warum sollten wir für die Schulden anderer Länder Verantwortung übernehmen?
Aber heute leben wir in einer anderen Welt. Krieg, Energiekrise, Inflation und der grüne Übergang sind Herausforderungen, auf die kein einziges Land alleine eine effektive Antwort geben kann. Die Europäische Union kann nur stark sein, wenn wir gemeinsam handeln – und dazu benötigen wir auch eine gemeinsame Finanzierung.
Die gemeinsame Schuld betrifft nicht nur Zahlen. Es ist eine politische Entscheidung, mit der wir sagen: Wir gehören zusammen. Wenn die EU gemeinsam Anleihen emittiert, ist sie am Verhandlungstisch stärker – sei es bei Energieeinkäufen, Verteidigung oder Industriepolitik. Und was vielleicht noch wichtiger ist: Von den gemeinsamen Investitionen können alle profitieren – von ungarischen Kleinunternehmen bis zu jungen Leuten in Spanien.
Natürlich ist es verständlich, dass einige Länder – vor allem die Nettozahler – besorgt sind. Was garantiert, dass das Geld gut eingesetzt wird? Wer entscheidet über die Investitionen? Diese Fragen sind berechtigt. Deshalb brauchen wir Transparenz und demokratische Kontrolle – denn die Gemeinschaftsschuld ist nur dann politisch tragfähig, wenn die Bürger überall den Nutzen spüren.
Für uns Ungarn ist dies eine Chance. Nicht nur wirtschaftlich, sondern auch politisch. Wenn wir an den gemeinsamen Entscheidungen teilhaben, kommt die Hilfe nicht von außen, sondern wir selbst gestalten die Zukunft Europas. Das bedeutet keine Unterordnung, sondern Zusammenarbeit.
Gemeinsame Schuld? Vielleicht keine perfekte Lösung. Aber in der heutigen Welt, in der die Herausforderungen Grenzen überschreiten, ist dies vielleicht unser bestes Mittel, um nicht nur zu überleben, sondern gemeinsam stärker zu werden.
Quando ho sentito parlare per la prima volta del concetto di "debito comune europeo", l'ho accolto con scetticismo. In Ungheria, molti di noi — me compreso — sono abituati a considerare il debito pubblico come un pericolo da ridurre a tutti i costi. Perché dovremmo assumerci la responsabilità dei debiti di altri paesi?
Ma oggi viviamo in un mondo diverso. La guerra, la crisi energetica, l'inflazione e la transizione ecologica sono sfide a cui nessun paese può rispondere efficacemente da solo. L'Unione Europea può essere forte solo se agiamo insieme — e questo richiede anche un finanziamento condiviso.
Il debito comune non riguarda solo i numeri. È una decisione politica con cui dichiariamo: siamo uniti. Se l'UE emette obbligazioni congiuntamente, sarà più forte al tavolo delle trattative — che si tratti di approvvigionamento energetico, difesa o politica industriale. E forse ancora più importante: tutti possono beneficiare degli investimenti comuni — dalle piccole imprese ungheresi ai giovani spagnoli.
Naturalmente, è comprensibile che alcuni paesi — soprattutto i contribuenti netti — siano preoccupati. Cosa garantisce che il denaro sia utilizzato correttamente? Chi decide sugli investimenti? Queste sono domande legittime. Proprio per questo è necessaria trasparenza e controllo democratico — perché il debito comune è sostenibile politicamente solo se i cittadini ovunque ne percepiscono i benefici.
Per noi ungheresi, è un'opportunità. Non solo economicamente, ma anche politicamente. Se partecipiamo alle decisioni comuni, l'aiuto non ci arriva dall'esterno, ma siamo noi a plasmare il futuro dell'Europa. Questo non significa subordinazione, ma collaborazione.
Debito comune? Forse non è la soluzione perfetta. Ma nel mondo di oggi, dove le sfide superano i confini, potrebbe essere il nostro strumento migliore non solo per sopravvivere, ma per rafforzarci insieme.
Da jeg første gang hørte om idéen om "fælles europæisk gæld", var jeg skeptisk. I Ungarn er mange — inklusive mig selv — vant til at se statsgæld som en fare, der bør reduceres for enhver pris. Hvorfor skulle vi tage ansvar for andre landes gæld?
Men i dag lever vi i en anden verden. Krig, energikrise, inflation og overgangen til grøn energi er udfordringer, som intet land effektivt kan håndtere alene. Den Europæiske Union kan kun være stærk, hvis vi handler i fællesskab — og det kræver fælles finansiering.
Fælles gæld handler ikke kun om tal. Det er en politisk beslutning, der siger: vi hører sammen. Hvis EU udsteder obligationer i fællesskab, vil det stå stærkere ved forhandlingsbordet – hvad enten det gælder energiforsyning, forsvar eller industripolitik. Og måske endnu vigtigere: Alle kan drage fordel af de fælles investeringer – fra de ungarske små virksomheder til de spanske unge.
Det er naturligvis forståeligt, at nogle lande — især nettobidragsydere — er bekymrede. Hvad garanterer, at pengene bliver brugt ordentligt? Hvem bestemmer over investeringerne? Det er berettigede spørgsmål. Det er netop derfor, at der er brug for gennemsigtighed og demokratisk kontrol – fordi fælles gæld kun er politisk bæredygtigt, hvis borgerne overalt føler fordelene.
For os ungarere er dette en chance. Ikke kun økonomisk, men også politisk. Hvis vi deltager i de fælles beslutninger, kommer hjælpen ikke udefra, men vi former selv Europas fremtid. Det handler ikke om underordning, men om samarbejde.
Fælles gæld? Måske ikke en perfekt løsning. Men i dagens verden, hvor udfordringer krydser grænser, kan det måske være vores bedste redskab til ikke kun at overleve, men også styrke os sammen.
Kun kuulin ensimmäisen kerran ajatuksesta "yhteisestä eurooppalaisesta velasta", otin asian epäillen vastaan. Moni meistä Unkarissa — minä mukaan lukien — on tottunut ajattelemaan, että valtion velka on uhka, jota on kaikin keinoin pienennettävä. Miksi kantaisimme vastuuta muiden maiden veloista?
Mutta nykyään elämme erilaisessa maailmassa. Sota, energiakriisi, inflaatio ja vihreä siirtymä ovat sellaisia haasteita, joihin mikään maa ei voi vastata tehokkaasti yksinään. Euroopan unioni voi olla vahva, jos toimimme yhdessä — ja se vaatii myös yhteistä rahoitusta.
Yhteinen velka ei ole pelkkää numeropeliä. Se on poliittinen päätös, jolla sanomme: kuulumme yhteen. Jos EU laskee liikkeelle joukkovelkakirjoja yhteisesti, se on neuvottelupöydässä vahvempi – oli sitten kyse energian hankinnasta, puolustuksesta tai teollisuuspolitiikasta. Ja mikä ehkä vieläkin tärkeämpää: kaikilla on mahdollisuus hyötyä yhteisistä investoinneista – unkarilaisista pienyrityksistä espanjalaisiin nuoriin.
On luonnollista, että jotkin maat — erityisesti nettomaksajat — ovat huolissaan. Mikä takaa, että rahat käytetään oikein? Kuka päättää investoinneista? Nämä ovat oikeutettuja kysymyksiä. Juuri siksi tarvitaan läpinäkyvyyttä ja demokratian valvontaa – koska yhteisestä velasta voi tulla poliittisesti kestävä vain, jos kansalaiset kaikkialla tuntevat sen hyödyt.
Meille unkarilaisille tämä on mahdollisuus. Ei ainoastaan taloudellisesti vaan myös poliittisesti. Jos osallistumme yhteisiin päätöksiin, apu ei tule ulkopuolelta, vaan me itse muovaamme Euroopan tulevaisuutta. Tämä ei tarkoita alistumista, vaan yhteistyötä.
Yhteinen velka? Ehkä se ei ole täydellinen ratkaisu. Mutta nykymaailmassa, jossa haasteet ylittävät rajat, se on luultavasti paras keino paitsi selvitä myös voimistuaksemme yhdessä.
Cuando escuché por primera vez la idea de una "deuda común europea", la recibí con escepticismo. En Hungría, muchos, incluyéndome a mí, estamos acostumbrados a ver la deuda pública como un peligro que hay que reducir a toda costa. ¿Por qué asumiríamos la responsabilidad de las deudas de otros países?
Pero hoy vivimos en un mundo diferente. La guerra, la crisis energética, la inflación y la transición verde son desafíos a los que ningún país puede responder eficazmente por sí solo. La Unión Europea puede ser fuerte si actuamos juntos, y para ello se necesita una financiación conjunta.
La deuda común no se trata solo de números. Es una decisión política que dice: pertenecemos juntos. Si la UE emite bonos de manera conjunta, será más fuerte en la mesa de negociaciones, ya sea en términos de adquisición de energía, defensa o política industrial. Y lo que quizás sea aún más importante: todos pueden beneficiarse de las inversiones comunes, desde las pequeñas empresas húngaras hasta los jóvenes españoles.
Por supuesto, es comprensible que algunos países, especialmente los contribuyentes netos, estén preocupados. ¿Qué garantiza que el dinero se usará correctamente? ¿Quién decide sobre las inversiones? Estas son preguntas legítimas. Por eso es necesario transparencia y control democrático, porque la deuda común solo será políticamente sostenible si los ciudadanos perciben sus beneficios en todas partes.
Para nosotros, los húngaros, esto es una oportunidad. No solo en términos económicos, sino también políticos. Si participamos en las decisiones comunes, entonces la ayuda no viene de afuera, sino que nosotros mismos forjamos el futuro de Europa. Esto no significa subordinación, sino cooperación.
¿Deuda común? Tal vez no sea una solución perfecta. Pero en el mundo actual, donde los desafíos trascienden fronteras, quizás sea nuestra mejor herramienta no solo para sobrevivir, sino para fortalecernos juntos.
Kiedy po raz pierwszy usłyszałem o idei "wspólnego europejskiego długu", przyjąłem ją z pewnym sceptycyzmem. W Polsce wielu z nas — w tym ja — przywykło do postrzegania długu publicznego jako zagrożenia, które trzeba zredukować za wszelką cenę. Dlaczego mielibyśmy wziąć na siebie odpowiedzialność za długi innych krajów?
Ale dziś żyjemy w innym świecie. Wojna, kryzys energetyczny, inflacja i zielona transformacja to wyzwania, na które żaden kraj nie jest w stanie odpowiedzieć skutecznie samodzielnie. Unia Europejska może być silna tylko wtedy, gdy działamy wspólnie — a do tego potrzebne jest wspólne finansowanie.
Wspólny dług to nie tylko liczby. To decyzja polityczna, którą mówimy: jesteśmy zjednoczeni. Jeśli UE emituje obligacje wspólnie, jest silniejsza przy stole negocjacyjnym – czy to w sprawie zakupu energii, obrony czy polityki przemysłowej. I co może być jeszcze ważniejsze: z wspólnych inwestycji mogą korzystać wszyscy – od małych przedsiębiorstw w Polsce po młodych ludzi w Hiszpanii.
Oczywiście można zrozumieć obawy niektórych krajów — zwłaszcza płatników netto. Co gwarantuje, że pieniądze zostaną dobrze wykorzystane? Kto decyduje o inwestycjach? Są to uzasadnione pytania. Dlatego właśnie potrzebujemy przejrzystości i demokratycznej kontroli – ponieważ wspólny dług jest politycznie zrównoważony tylko wtedy, gdy obywatele wszędzie widzą z tego korzyści.
Dla nas, Polaków, to szansa. Nie tylko gospodarczo, ale i politycznie. Jeśli bierzemy udział w wspólnych decyzjach, pomoc nie przychodzi z zewnątrz, lecz sami kształtujemy przyszłość Europy. To nie oznacza podporządkowania, lecz współpracę.
Wspólny dług? Może nie jest to rozwiązanie doskonałe. Ale w dzisiejszym świecie, gdzie wyzwania przekraczają granice, może to być nasze najlepsze narzędzie, aby nie tylko przetrwać, ale wspólnie się wzmocnić.
Când am auzit pentru prima dată despre ideea "datoriei comune europene", am primit-o cu scepticism. În Ungaria, mulți — inclusiv eu — ne-am obișnuit să vedem datoria publică ca pe un pericol care trebuie redus cu orice preț. De ce am lua asupra noastră responsabilitatea pentru datoriile altor țări?
Dar astăzi trăim într-o lume diferită. Războiul, criza energetică, inflația și tranziția verde sunt provocări cărora nicio țară nu le poate da un răspuns eficient singură. Uniunea Europeană poate fi puternică doar dacă acționăm împreună — și pentru asta este nevoie și de finanțare comună.
Datoria comună nu este doar despre cifre. Este o decizie politică prin care afirmăm că suntem uniți. Dacă UE emite obligațiuni în mod colectiv, va avea mai multă forță la masa negocierilor – fie că este vorba de achiziții energetice, apărare sau politici industriale. Și poate cel mai important, toată lumea poate beneficia de investițiile comune – de la micile întreprinderi maghiare până la tinerii spanioli.
Desigur, este de înțeles că unele țări — în special cele contributoare nete — sunt îngrijorate. Ce garantează că banii vor fi folosiți bine? Cine decide asupra investițiilor? Acestea sunt întrebări legitime. De aceea este nevoie de transparență și control democratic – deoarece datoria comună este sustenabilă politic doar dacă cetățenii de peste tot simt avantajele acesteia.
Pentru noi, ungurii, aceasta este o șansă. Nu doar economică, ci și politică. Dacă participăm la deciziile comune, ajutorul nu vine din afară, ci noi înșine conturăm viitorul Europei. Asta nu înseamnă subordonare, ci colaborare.
Datorie comună? Poate că nu este o soluție perfectă. Dar în lumea de astăzi, unde provocările se întind peste granițe, poate că este cel mai bun instrument pentru a nu doar supraviețui, ci și a ne întări împreună.
Toen ik voor het eerst hoorde over het idee van een "Europese gemeenschappelijke schuld", was ik sceptisch. In Hongarije zijn velen — waaronder ikzelf — gewend om de staatsschuld als een risico te beschouwen dat koste wat kost moet worden verminderd. Waarom zouden we de verantwoordelijkheid dragen voor de schulden van andere landen?
Maar we leven tegenwoordig in een andere wereld. Oorlog, energiecrises, inflatie en de groene transitie zijn uitdagingen waar geen enkel land alleen effectief op kan reageren. De Europese Unie kan alleen sterk zijn als we samen optreden — en daar is gezamenlijke financiering voor nodig.
De gemeenschappelijke schuld draait niet alleen om cijfers. Het is een politieke beslissing waarmee we zeggen: we horen bij elkaar. Als de EU gezamenlijk obligaties uitgeeft, wordt zij sterker aan de onderhandelingstafel — of het nu gaat om energie-inkoop, defensie of industriebeleid. En misschien nog belangrijker: iedereen kan profiteren van gezamenlijke investeringen — van Hongaarse kleine bedrijven tot Spaanse jongeren.
Natuurlijk is het begrijpelijk dat sommige landen — vooral de nettobetalers — zich zorgen maken. Wat garandeert dat het geld goed wordt besteed? Wie beslist over de investeringen? Dit zijn gerechtvaardigde vragen. Daarom is er behoefte aan transparantie en democratische controle — want gemeenschappelijke schuld is alleen politiek houdbaar als burgers overal de voordelen ervan voelen.
Voor ons, Hongaren, is dit een kans. Niet alleen economisch, maar ook politiek. Als we deelnemen aan de gezamenlijke besluitvorming, komt de hulp niet van buitenaf, maar vormen wij zelf de toekomst van Europa. Dit betekent geen ondergeschiktheid, maar samenwerking.
Gemeenschappelijke schuld? Misschien niet de perfecte oplossing. Maar in de wereld van vandaag, waar de uitdagingen grensoverschrijdend zijn, is het misschien wel ons beste instrument om niet alleen te overleven, maar samen sterker te worden.
Όταν άκουσα για πρώτη φορά την ιδέα του "ευρωπαϊκού κοινού χρέους", την αντιμετώπισα με σκεπτικισμό. Στην Ουγγαρία, πολλοί από εμάς - μεταξύ των οποίων και εγώ - έχουμε συνηθίσει να βλέπουμε το κρατικό χρέος ως κίνδυνο, κάτι που πρέπει να μειωθεί με κάθε κόστος. Γιατί να αναλάβουμε την ευθύνη για τα χρέη άλλων χωρών;
Αλλά ζούμε σήμερα σε έναν διαφορετικό κόσμο. Ο πόλεμος, η ενεργειακή κρίση, ο πληθωρισμός και η πράσινη μετάβαση είναι προκλήσεις τις οποίες καμία χώρα δεν μπορεί να αντιμετωπίσει αποτελεσματικά μόνη της. Η Ευρωπαϊκή Ένωση μπορεί να είναι ισχυρή μόνο αν δράσουμε από κοινού - και αυτό απαιτεί κοινή χρηματοδότηση.
Το κοινό χρέος δεν αφορά μόνο αριθμούς. Είναι μια πολιτική απόφαση που λέει: ανήκουμε μαζί. Όταν η ΕΕ εκδίδει ομόλογα από κοινού, γίνεται ισχυρότερη στο τραπέζι των διαπραγματεύσεων - είτε πρόκειται για την προμήθεια ενέργειας, την άμυνα ή την βιομηχανική πολιτική. Και ίσως το πιο σημαντικό: όλοι μπορούν να επωφεληθούν από τις κοινές επενδύσεις - από τις μικρές ουγγρικές επιχειρήσεις μέχρι τους νέους στην Ισπανία.
Φυσικά, είναι κατανοητό ότι ορισμένες χώρες - κυρίως οι καθαροί πληρωτές - ανησυχούν. Τι εγγυάται ότι τα χρήματα θα χρησιμοποιηθούν σωστά; Ποιος αποφασίζει για τις επενδύσεις; Αυτά είναι δίκαια ερωτήματα. Γι' αυτό ακριβώς χρειάζεται διαφάνεια και δημοκρατικός έλεγχος - επειδή το κοινό χρέος είναι πολιτικά βιώσιμο μόνο αν οι πολίτες αισθάνονται το όφελος παντού.
Για εμάς τους Ούγγρους αυτή είναι μια ευκαιρία. Όχι μόνο οικονομικά, αλλά και πολιτικά. Εάν συμμετέχουμε στις κοινές αποφάσεις, τότε δεν έρχεται η βοήθεια απ’ έξω, αλλά εμείς οι ίδιοι διαμορφώνουμε το μέλλον της Ευρώπης. Αυτό δεν σημαίνει υποταγή, αλλά συνεργασία.
Κοινό χρέος; Ίσως δεν είναι η τέλεια λύση. Αλλά στον σημερινό κόσμο, όπου οι προκλήσεις ξεπερνούν τα σύνορα, ίσως είναι το καλύτερο εργαλείο για να μην επιβιώσουμε απλώς, αλλά να ενισχυθούμε μαζί.
Když jsem poprvé slyšel myšlenku "evropského společného dluhu", přijal jsem ji skepticky. V Maďarsku jsme si mnozí — včetně mě — zvykli považovat státní dluh za hrozbu, kterou je třeba za každou cenu snižovat. Proč bychom měli přijímat odpovědnost za dluhy jiných zemí?
Dnes ale žijeme v jiném světě. Válka, energetická krize, inflace a zelená transformace jsou výzvy, na které žádná země nemůže efektivně reagovat sama. Evropská unie může být silná, pouze pokud se spojíme — a to vyžaduje i společné financování.
Společný dluh není jen o číslech. Je to politické rozhodnutí, kterým říkáme: patříme k sobě. Pokud EU vydává společné dluhopisy, stává se silnějším hráčem u vyjednávacího stolu – ať už jde o energetické zásobování, obranu nebo průmyslovou politiku. A co je možná ještě důležitější: z těchto společných investic mohou mít prospěch všichni – od maďarských malých podniků po španělskou mládež.
Je pochopitelné, že některé země — zejména čisté přispěvatelky — mají obavy. Co zaručuje, že budou prostředky dobře využity? Kdo rozhoduje o investicích? To jsou oprávněné otázky. Právě proto je potřeba transparentnosti a demokratické kontroly — protože společný dluh je politicky udržitelný jen tehdy, pokud občané všude cítí jeho výhody.
Pro nás Maďary je to příležitost. Nejen hospodářská, ale i politická. Pokud se podílíme na společném rozhodování, pomoc nepřichází zvenčí, ale sami utváříme budoucnost Evropy. To neznamená podřízenost, ale spolupráci.
Společný dluh? Možná to není dokonalé řešení. Ale v dnešním světě, kde výzvy překračují hranice, je to možná nejlepší nástroj, jak nejen přežít, ale společně zesílit.
Quando ouvi pela primeira vez a ideia de "dívida comum europeia", recebi-a com cepticismo. Na Hungria, muitos de nós — incluindo eu próprio — estamos habituados a ver a dívida pública como um perigo que deve ser reduzido a todo o custo. Porque haveríamos de assumir a responsabilidade pelas dívidas de outros países?
Mas hoje vivemos num mundo diferente. A guerra, a crise energética, a inflação e a transição verde são desafios para os quais nenhum país consegue dar resposta eficaz sozinho. A União Europeia só poderá ser forte se agirmos em conjunto — e para isso, é necessário um financiamento comum.
A dívida comum não se resume apenas a números. É uma decisão política que significa: estamos unidos. Se a UE emitir obrigações em conjunto, será mais forte na mesa de negociações — seja em questões de aquisição de energia, defesa ou política industrial. E o que é talvez ainda mais importante: todos podem beneficiar dos investimentos conjuntos — desde as pequenas empresas húngaras até aos jovens espanhóis.
Compreensivelmente, alguns países — especialmente os contribuintes líquidos — estão preocupados. O que garante que o dinheiro será bem utilizado? Quem decide sobre os investimentos? Estas são questões legítimas. Precisamente por isso é necessário haver transparência e controlo democrático – porque a dívida comum só é politicamente sustentável se os cidadãos de toda a parte sentirem os seus benefícios.
Para nós, húngaros, isto é uma oportunidade. Não só económica, mas também politicamente. Se participarmos nas decisões comuns, a ajuda não virá de fora, mas seremos nós próprios a moldar o futuro da Europa. Isto não representa subordinação, mas sim cooperação.
Dívida comum? Talvez não seja a solução perfeita. Mas no mundo de hoje, onde os desafios ultrapassam fronteiras, talvez seja o nosso melhor meio de não só sobreviver, mas também de nos fortalecermos juntos.
Amikor először hallottam az "európai közös adósság" gondolatát, kétkedve fogadtam. Magyarországon sokan — köztük én is — megszoktuk, hogy az államadósság veszély, amit mindenáron csökkenteni kell. Miért vállalnánk felelősséget más országok adósságaiért?
De ma más világban élünk. A háború, energiaválság, infláció és a zöld átállás olyan kihívások, amelyekre egyetlen ország sem tud hatékony választ adni egyedül. Az Európai Unió csak akkor tud erős lenni, ha közösen cselekszünk — és ehhez közös finanszírozás is kell.
A közös adósság nem csupán számokról szól. Ez egy politikai döntés, amellyel azt mondjuk: összetartozunk. Ha az EU közösen bocsát ki kötvényeket, erősebb lesz a tárgyalóasztalnál – legyen szó energiabeszerzésről, védelemről vagy iparpolitikáról. És ami talán még fontosabb: a közös beruházásokból mindenki részesülhet – a magyar kisvállalkozásoktól a spanyol fiatalokig.
Természetesen érthető, hogy egyes országok — főleg a nettó befizetők — aggódnak. Mi garantálja, hogy a pénzt jól használják fel? Ki dönt a beruházásokról? Ezek jogos kérdések. Éppen ezért van szükség átláthatóságra és demokratikus kontrollra – mert a közös adósság csak akkor fenntartható politikailag, ha a polgárok mindenhol érzik a hasznát.
Nekünk, magyaroknak ez esély. Nemcsak gazdaságilag, hanem politikailag is. Ha részt veszünk a közös döntésekben, akkor nem kívülről jön a segítség, hanem mi magunk alakítjuk Európa jövőjét. Ez nem alárendeltséget, hanem együttműködést jelent.
Közös adósság? Talán nem tökéletes megoldás. De a mai világban, ahol a kihívások határokon átívelnek, talán ez a legjobb eszközünk arra, hogy ne csak túléljünk, hanem együtt megerősödjünk.
När jag först hörde talas om idén om "gemensam europeisk skuld" var jag tveksam. I Ungern har många - inklusive jag själv - vant sig vid att tänka att statsskulden är en fara som måste minskas till varje pris. Varför skulle vi ta ansvar för andra länders skulder?
Men idag lever vi i en annan värld. Kriget, energikrisen, inflationen och den gröna omställningen är utmaningar som inget land effektivt kan hantera ensamt. Europeiska unionen kan bara vara stark om vi agerar gemensamt - och för det behövs gemensam finansiering.
Gemensam skuld handlar inte bara om siffror. Det är ett politiskt beslut som säger: vi hör ihop. Om EU utfärdar obligationer tillsammans blir unionen starkare vid förhandlingsbordet - vare sig det gäller energianskaffning, försvar eller industripolitik. Och kanske ännu viktigare: alla kan dra nytta av de gemensamma investeringarna – från ungerska småföretag till spanska ungdomar.
Naturligtvis är det förståeligt att vissa länder - särskilt de som är nettobetalare - är oroade. Vad garanterar att pengarna används på rätt sätt? Vem beslutar om investeringarna? Dessa är legitima frågor. Det är därför vi behöver transparens och demokratisk kontroll – för att gemensam skuld bara är politiskt hållbar om medborgarna överallt känner att de drar nytta av det.
För oss ungrare är detta en möjlighet. Inte bara ekonomiskt utan också politiskt. Om vi deltar i de gemensamma besluten kommer hjälpen inte utifrån, utan vi själva formar Europas framtid. Det betyder inte underordning, utan samarbete.
Gemensam skuld? Kanske inte en perfekt lösning. Men i dagens värld, där utmaningarna sträcker sig över nationsgränser, är det kanske vårt bästa verktyg för att inte bara överleva utan också växa starkare tillsammans.
Keď som prvýkrát počul o myšlienke "európskeho spoločného dlhu", prijal som ju s nedôverou. Na Slovensku, podobne ako v Maďarsku, mnohí — vrátane mňa — sme zvyknutí považovať štátny dlh za hrozbu, ktorú treba za každú cenu znižovať. Prečo by sme mali niesť zodpovednosť za dlhy iných krajín?
Dnes však žijeme v inom svete. Vojna, energetická kríza, inflácia a zelená transformácia sú výzvy, na ktoré žiadna krajina nemôže sama účinne odpovedať. Európska únia môže byť silná len vtedy, keď konáme spoločne — a na to je potrebné aj spoločné financovanie.
Spoločný dlh nie je len o číslach. Je to politické rozhodnutie, ktorým hovoríme: sme zjednotení. Ak EÚ spoločne vydáva dlhopisy, je silnejšou pri rokovaniach – či už ide o energetické nákupy, obranu alebo priemyselnú politiku. A čo je možno ešte dôležitejšie: zo spoločných investícií môžu mať prospech všetci – od slovenských malých podnikov až po španielsku mládež.
Samozrejme, je pochopiteľné, že niektoré krajiny — najmä čisté prispievateľky — majú obavy. Čo zaručí, že peniaze budú správne využité? Kto rozhodne o investíciách? To sú oprávnené otázky. Práve preto je potrebná transparentnosť a demokratická kontrola – pretože spoločný dlh je politicky udržateľný len vtedy, ak občania všade pocítia jeho prínosy.
Pre nás Slovákov je to šanca. Nie iba ekonomická, ale aj politická. Ak sa podieľame na spoločných rozhodnutiach, pomoc neprichádza zvonka, ale my sami formujeme budúcnosť Európy. To neznamená podriadenosť, ale spoluprácu.
Spoločný dlh? Možno nie je dokonalé riešenie. Ale v dnešnom svete, kde výzvy prekračujú hranice, je to možno náš najlepší nástroj na to, aby sme nielen prežili, ale aj spoločne zosilneli.
Kai pirmą kartą išgirdau apie "Europos bendrą skolą", į tai žiūrėjau skeptiškai. Daugeliui žmonių Vengrijoje, įskaitant ir mane, yra įprasta manyti, kad valstybinė skola yra pavojinga, ir ją reikia mažinti bet kokia kaina. Kodėl turėtume prisiimti atsakomybę už kitų šalių skolas?
Tačiau šiandien gyvename kitokiame pasaulyje. Karas, energetikos krizė, infliacija ir perėjimas prie žaliųjų technologijų yra iššūkiai, su kuriais nė viena šalis negali veiksmingai kovoti viena. Europos Sąjunga gali būti stipri tik tada, kai veikiame kartu - ir tam reikia bendro finansavimo.
Bendra skola nėra tik skaičiai. Tai politinis sprendimas, kuriuo sakome: mes esame vieningi. Jei ES bendrai leidžia obligacijas, derybų metu ji tampa stipresnė – ar tai būtų energetikos pirkimas, gynyba, ar pramonės politika. Ir galbūt dar svarbiau – iš bendrų investicijų turi naudos visi – nuo Vengrijos mažų įmonių iki Ispanijos jaunimo.
Žinoma, suprantama, kad kai kurios šalys – ypač grynųjų įmokų teikėjai – nerimauja. Kas užtikrina, kad pinigai bus tinkamai panaudoti? Kas sprendžia dėl investicijų? Tai yra pagrįsti klausimai. Būtent todėl reikalingas skaidrumas ir demokratinė kontrolė – nes bendra skola politiškai tvari tik tada, kai piliečiai visur jaučia jos naudą.
Mums, vengrams, tai yra galimybė. Ne tik ekonomiškai, bet ir politiškai. Įsitraukus į bendrus sprendimus, pagalba neateina iš išorės, o mes patys kuriame Europos ateitį. Tai reiškia ne pavaldumą, o bendradarbiavimą.
Bendra skola? Galbūt tai nėra tobulas sprendimas. Tačiau šiuolaikiniame pasaulyje, kur problemos nepaiso sienų, tai galbūt yra geriausias įrankis ne tik išlikti, bet ir kartu sustiprėti.
Ko sem prvič slišala za idejo o "evropskem skupnem dolgu", sem bila skeptična. V Madžarski mnogi — vključno z mano — smo vajeni, da državni dolg predstavlja nevarnost, ki ga je treba za vsako ceno zmanjšati. Zakaj bi prevzeli odgovornost za dolgove drugih držav?
Toda danes živimo v drugačnem svetu. Vojna, energetska kriza, inflacija in zelena preobrazba so izzivi, na katere nobena država ne more učinkovito odgovoriti sama. Evropska unija je lahko močna le, če ukrepamo skupaj — in za to potrebujemo skupno financiranje.
Skupni dolg ni le vprašanje številk. To je politična odločitev, s katero pravimo: spadamo skupaj. Če EU izdaja obveznice skupaj, bo na pogajalski mizi močnejša – naj gre za nabavo energije, obrambo ali industrijsko politiko. In kar je morda še pomembneje: iz skupnih naložb lahko pridobijo vsi – od madžarskih malih podjetij do španskih mladih.
Seveda je razumljivo, da nekatere države — predvsem neto plačnice — skrbijo. Kaj zagotavlja, da bo denar dobro porabljen? Kdo odloča o naložbah? To so upravičena vprašanja. Prav zato potrebujemo transparentnost in demokratični nadzor – saj je skupni dolg politično vzdržen le, če imajo državljani povsod od njega koristi.
Za nas Madžare je to priložnost. Ne le gospodarsko, temveč tudi politično. Če sodelujemo pri skupnih odločitvah, pomoč ne prihaja od zunaj, temveč sami oblikujemo prihodnost Evrope. To ne pomeni podrejenosti, temveč sodelovanje.
Skupni dolg? Morda ni popolna rešitev. Toda v današnjem svetu, kjer izzivi presegajo meje, je to morda naše najboljše orodje za to, da ne le preživimo, temveč da skupaj postanemo močnejši.
Kad pirmo reizi dzirdēju par "Eiropas kopējo parādu", biju skeptisks. Daudzi no mums Ungārijā, tostarp es pats, esam pieraduši, ka valsts parāds ir drauds, kas jāmazina par katru cenu. Kādēļ mums būtu jāuzņemas atbildība par citu valstu parādiem?
Taču šodien dzīvojam citādākā pasaulē. Karš, enerģētikas krīze, inflācija un pārmaiņas zaļākas nākotnes virzienā ir izaicinājumi, uz kuriem neviena valsts viena nevar atbildēt efektīvi. Eiropas Savienība var būt spēcīga, tikai ja darām lietas kopā, un tas prasa kopīgu finansējumu.
Kopējais parāds nav tikai par skaitļiem. Tas ir politisks lēmums, ar kuru mēs sakām: mēs piederam kopā. Ja ES kopīgi emitē obligācijas, tā būs spēcīgāka pie sarunu galda — lai gan par enerģijas ieguvi, aizsardzību vai industrijas politiku. Un, iespējams, vēl svarīgāk: no kopīgiem ieguldījumiem visi var gūt labumu - gan Ungārijas mazajiem uzņēmumiem, gan Spānijas jauniešiem.
Protams, ir saprotams, ka daži, galvenokārt tīrā iemaksu veicēji, ir noraizējušies. Kas garantē, ka līdzekļi tiks izmantoti labi? Kas pieņem lēmumus par ieguldījumiem? Tās ir pamatotas bažas. Tāpēc ir nepieciešama caurspīdīgums un demokrātiska kontrole — jo kopējais parāds var būt politiski ilgtspējīgs, tikai ja visur iedzīvotāji izjūt tā priekšrocības.
Mums, ungāriem, šī ir iespēja. Ne tikai ekonomiski, bet arī politiski. Ja piedalāmies kopīgos lēmumos, palīdzība nenāks no ārpuses, bet gan mēs paši veidosim Eiropas nākotni. Tas nenozīmē pakļaušanos, bet sadarbību.
Kopējais parāds? Varbūt ne ideāls risinājums. Taču mūsdienu pasaulē, kurā izaicinājumi pārsniedz robežas, iespējams, tas ir mūsu labākais instruments, lai ne tikai izdzīvotu, bet arī kopīgi nostiprinātos.
Kui esimest korda kuulsin mõtet "ühisest Euroopa võlast", võtsin seda vastu skeptiliselt. Ungaris oleme paljud — sealhulgas mina — harjunud mõtlema, et riigivõlg on oht, mida tuleb iga hinna eest vähendada. Miks peaksime vastutama teiste riikide võlgade eest?
Kuid täna elame teistsuguses maailmas. Sõda, energikriis, inflatsioon ja rohepööre on väljakutsed, millele ükski riik ei suuda tõhusalt vastata üksi. Euroopa Liit saab olla tugev, kui tegutseme ühiselt — ja selleks on vaja ühist rahastust.
Ühine võlg ei ole ainult numbrite küsimus. See on poliitiline otsus, millega ütleme: me kuulume kokku. Kui EL emiteerib ühiselt võlakirju, on meil läbirääkimislauas tugevam hääleõigus – olgu teemaks energia hanget, kaitse või tööstuspoliitika. Ja mis võib-olla veelgi olulisem: ühistest investeeringutest saavad kasu kõik — alates Ungari väikeettevõtetest kuni Hispaania noorteni.
Mõistetavalt muretsevad mõned riigid — eriti netomaksjad. Mis tagab, et raha kasutatakse õigesti? Kes otsustab investeeringute üle? Need on õigustatud küsimused. Just seetõttu on vaja läbipaistvust ja demokraatlikku kontrolli – sest ühine võlg on poliitiliselt jätkusuutlik ainult siis, kui kodanikud igal pool tunnevad selle kasu.
Meile, ungarlastele, on see võimalus. Mitte ainult majanduslikult, vaid ka poliitiliselt. Kui osaleme ühistes otsustes, ei tule kõrvalist abi, vaid meie ise kujundame Euroopa tulevikku. See ei tähenda alluvust, vaid koostööd.
Ühine võlg? Võib-olla ei ole see täiuslik lahendus. Kuid tänases maailmas, kus väljakutsed ületavad riigipiire, on see ehk parim vahend, et mitte ainult ellu jääda, vaid koos tugevamaks saada.
Da jeg først hørte om tanken om "europeisk felles gjeld," tok jeg det med skepsis. I Ungarn har mange — inkludert meg selv — blitt vant til å se statsgjeld som en fare som må reduseres for enhver pris. Hvorfor skulle vi ta ansvar for andre lands gjeld?
Men i dag lever vi i en annen verden. Krig, energikriser, inflasjon og den grønne omstillingen er utfordringer som ingen enkeltstående land kan gi effektive svar på alene. Den Europeiske Union kan være sterk hvis vi handler sammen — og det krever felles finansiering.
Felles gjeld handler ikke bare om tall. Det er en politisk beslutning, hvor vi sier: vi hører sammen. Hvis EU utsteder obligasjoner sammen, vil det bli sterkere ved forhandlingsbordet – enten det gjelder energikjøp, forsvar eller industripolitikk. Og kanskje enda viktigere: alle kan dra fordel av de felles investeringene – fra de ungarske småbedriftene til de spanske ungdommene.
Selvfølgelig er det forståelig at noen land — spesielt netto bidragsgivere — er bekymret. Hva sikrer at pengene brukes riktig? Hvem beslutter investeringene? Disse er legitime spørsmål. Derfor trenger vi gjennomsiktighet og demokratisk kontroll – fordi felles gjeld er bare politisk bærekraftig hvis innbyggerne overalt føler fordelene.
For oss ungarere er dette en mulighet. Ikke bare økonomisk, men også politisk. Hvis vi deltar i fellesskapets beslutninger, kommer ikke hjelpen utenfra, men vi selv former Europas fremtid. Dette betyr samarbeid, ikke underordning.
Felles gjeld? Kanskje ikke den perfekte løsningen. Men i dagens verden, hvor utfordringene krysser grenser, er det kanskje vårt beste verktøy for ikke bare å overleve, men å stå sterkere sammen.
